﻿&editionNumber=60
&editionVolume=3574

&centralHeader="TLAK ZE VŠECH STRAN"

&mainArticleHeader="ERIKA: BOJ ZA VLAST"

&mainArticleText="Drsná realita války musí doléhat na německé vojáky, důstojníky i civilisty. K dnešnímu dni zatlačily spojenecké síly německou armádu zpět až na pozice, které držela před 16. prosincem, kdy Wehrmacht zahájil ardenskou ofenzivu. Pro síly bojující proti nacistickému aparátu, jenž více než pět vyčerpávajících let pustošil evropský i sovětský venkov, je to významný den. Poté, co Spojenci zastavili německý průlom u Bastogne a zabránili překročení Mázy, začali obracet průběh bitvy. Během týdnů neustálého bombardování, hloubkových útoků a obchvatných manévrů byli Němci násilně zahnáni zpět tam, odkud přišli. 
Západní val se ocitl na hranici svých možností a zásobovací trasy neustále hlídkují letouny vyzbrojené raketami a kanóny, připravené rozstřílet každou posilovou kolonu, ať už veze vojáky nebo zásoby. Železnice jsou nepoužitelné; tratě lemují poškozené vagóny a parní lokomotivy a vedle nich pokroucené ocelové kolejnice trčící vzhůru v ostrých úhlech, jako by čekaly na ženijní četu, která už nepřijde. Na opravy není čas – zbývá jen odrážet nepřítele, který je každým dnem útočnější. 
Němci se musí rozhodnout, zda je to stále boj, který chtějí vést oni sami, nebo boj, který po nich požadují jejich pomýlení vůdci. Vítězství už není možné; Říše se rozpadá a celé německé armády jsou obklíčeny v Kuronsku a v severní Francii. Sovětský medvěd soustřeďuje své síly ve Východním Prusku a čeká, až stoupne teplota i morálka jeho mužů před závěrečným pochodem na Berlín. Německá válečná mašinérie dosáhla svého plného potenciálu příliš pozdě, než aby dokázala udržet výrobu potřebnou k válce na dvou frontách. Špatné řízení a pýcha, ne nutně v tomto pořadí, zůstanou navždy poznávacím znamením kdysi mocné nacistické říše. Její armáda byla téměř ve všech ohledech technologicky vyspělejší než protivníci, kterým čelila, zejména v prvních měsících operace Barbarossa. 
Němci jsou bezpochyby hrdý národ s bojovým duchem, který je však naneštěstí pro ně jedním z důvodů, proč tato válka trvá déle, než by musela. Západní val stál jako symbol německé státnosti a odhodlání bránit ji bez ohledu na cenu. Německý národ, ponížený po první světové válce, toužil po návratu k moci a významu; místo toho se sám uvrhl do útrob pekla. Kdyby bylo možné vedení ovlivnit, nebo ještě lépe odstranit, mohla tato válka skončit už před lety. Jednou boje ustanou, stroje vychladnou a mrtví budou sečteni; do té doby však bitva pokračuje a každý Němec musí vyslyšet výzvu s vědomím, že podle nacistických vůdců ho může čekat něco horšího než smrt."

&secondaryArticleHeader="NEZDOLNÝ AUDIE MURPHY"

&secondaryArticleText="Až se budou psát příběhy této války, jen málokterý se vyrovná legendě, která už nyní obklopuje Audieho Murphyho. Tohoto hrdinu nelze popsat lépe než citací, která doprovázela jeho Medaili cti za činy v Colmarské kapse:
„Podporučík Murphy velel rotě B, na niž zaútočilo 6 tanků a vlny pěchoty. Podporučík Murphy nařídil svým mužům stáhnout se do připravených postavení v lese, zatímco sám zůstal vpředu na velitelském stanovišti a telefonicky dál řídil dělostřeleckou palbu. Za ním napravo dostal stíhač tanků přímý zásah, začal hořet a jeho osádka se stáhla do lesa. Podporučík Murphy pokračoval v řízení dělostřelecké palby, která zabila velké množství postupující nepřátelské pěchoty. Když se nepřátelské tanky dostaly na úroveň jeho postavení, vyšplhal podporučík Murphy na hořící stíhač tanků, jemuž každou chvíli hrozil výbuch, a použil jeho kulomet ráže .50 proti nepříteli. Byl sám a vystaven německé palbě ze tří stran, ale jeho smrtící palba zabila desítky Němců a způsobila, že pěchotní útok zakolísal. Nepřátelské tanky, které ztratily podporu pěchoty, začaly ustupovat. Po celou hodinu se Němci snažili podporučíka Murphyho zlikvidovat všemi dostupnými zbraněmi, on však své postavení udržel a zničil družstvo, které se k němu pokoušelo nepozorovaně připlížit po pravém křídle. Němci se dostali až na 10 yardů, jen aby je jeho palba smetla. Utrpěl zranění nohy, ale nevšímal si ho a pokračoval v osamoceném boji, dokud mu nedošla munice. Poté se vrátil ke své rotě, odmítl lékařské ošetření a zorganizoval protiútok, který donutil Němce ustoupit. Jeho řízení dělostřelecké palby zničilo mnoho nepřátel; sám zabil nebo zranil asi 50 mužů. Nezdolná odvaha podporučíka Murphyho a jeho odmítnutí ustoupit byť o píď zachránily jeho rotu před možným obklíčením a zničením a umožnily jí udržet les, který byl cílem nepřítele.“
Murphy při nástupu do armády lhal o svém věku, aby mohl narukovat dříve, a nyní, v devatenácti letech a v hodnosti podporučíka, už obdržel všechna hlavní americká vyznamenání za statečnost; jeho hrdinství uznaly také Francie a Belgie. 
Za činy ze srpna minulého roku mu byl udělen Kříž za vynikající službu. Jeho jednotka se tehdy probíjela vinicí, když ji napadly německé síly. Murphy popadl kulomet, zabil dva vojáky a dalšího zranil. Když dva další Němci viděli, že Američané získávají převahu, vzdali se Murphymu a jeho mužům."

&fakeArticle1Header="SPITFIRY S PUMAMI SROVNALY SE ZEMÍ TOVÁRNU NA KAPALNÝ KYSLÍK PRO RAKETOVÉ PALIVO"

&fakeArticle2Header="NĚMCI PŘENECHÁVAJÍ SLEZSKÉ VÁLEČNÉ TOVÁRNY RUDÉ ARMÁDĚ"